Zase jsem si k tomu sedla a hlavou mi lítá hrozně moc myšlenek, které chci vlastně napsat a říct vám. Zároveň bych tu nejradši napsala vše, upřímně. Ale to taky nemůžu, protože v dnešním světě lidi upřímnost často dost zneužívají, proti vám bohužel. A někdy i to málo, možná moc, se mi stejně vymstí, ale co už.
No nicméně, protože vás tu spoustu chodí z Instagramu, večera jsem měla fakt krizi, což jste asi mnozí četli. Nedávno jsem ale četla, že krize tu jsou, abychom zase pak byli silnější, takže to budu brát kladně.
Za tu krizi si ale můžu sama. Poslední dobou na sebe dávám z nějakého důvodu hrozný tlak, že nejsem dostatečně dobrá, co když na mě koukají lidi tak, že si myslí, že jsem naprosto neschopná, co když to není dostatečně dobrý atd. A proč? Sama netuším. Asi, že mi na tom tak moc záleží a prostě chci být dobrá v tom co dělám a jaká jsem, ale tímhle si sama vlastně házím klacky pod nohy, což je fakt hloupost.
Nejhorší, že to vím a sama si to plně uvědomuji, ale v tu chvíli s tím nějak neumím vůbec bojovat. No a včera to došlo do fáze, kdy to bylo fakt už moc, celý den jsem byla úplně mimo, měla dost kreativní blok a dovolila prostě mojí mysli, aby mě ovládla, aby nějaký strach z něčeho, co ani není, byl silnější než já a takhle mě totálně bloknul a já prostě uvěřila tomu, že jsem na nic a na co jsem sáhla, to mi prostě nešlo.
Snažila jsem se tak včera večer udělat něco pro sebe, objednala si sushi, dala vanu, kterou jsem si dala naposled možná tak před osmi lety. Dneska ráno jsem si uklidila pokoj, a vlastně uklidila celý byt, abych se cítila příjemně. Navíc teda nemůžu nic, a uklízení je pohyb, vždy si tím hrozně vyčistím hlavu, protože to je aktivita při které, stejně jako u sportu, nemyslím na nic, nejsem na mobilu a fakt je to pro mě mega "osvěžující" no a teď odpoledne si četla.
Tématicky jsem sáhla po knížce "Practising The Power of Now", kde jsem se vlastně dost viděla. Tuto knížku mám už přečtenou tak dvakrát, ale musí si to člověk po čase zase připomenout. No a tam to bylo, že jediné co máme je ten čas teď. Žádná minulost ani budoucnost, je to ta chvíle teď, kdy se vždy vše odehraje a stane. A s tím i nějaké strachy ze selhání a podobně, je to v budoucnosti, která vlastně ani není a nastat ani nemusí. A čím víc se ztotožňujeme s tímhle psychologickým časem a s tou myslí, tím více to přiživujeme a zacyklujeme se do toho a to se stalo fakt mě. Absolutně mě to ovládlo a já propadla nějaké úzkosti, strachu apod.
A přitom prostě proč? No, asi prostě jen nechci zklamat sebe a okolí, ale proč bych je měla zklamávat. Musíte prostě v sebe věřit. No teď bych tu mohla mít takový ty motivační řeči, ale to si řeknu sama v soukromí, haha.
Každopádně je důležitý mluvit i o tomhle, že se takhle cítíte. Mně teda přijde, že nemluvím o ničem jiným, tedy že spíš mluvím o tom, když se cítím špatně, než když se cítím dobře. Což je asi taky jedna z věcí, kterou musím změnit. Nicméně pro mě je ok a přirozený mluvit i o nějakým strachu, pocitech, nedokonalostech pokud to tak nazveme a je to prostě důležitý to ukázat ostatním, že je normální, že se občas necítíte okay. Jen už není dobře v tom zůstávat, sžít se s tím a ještě to přiživovat.
Takže tak, ale já momentálně musím fakt pracovat na tomhle, vlastně se nepodceňovat, nebýt overthinker a nevytvářet si nějaké scénáře v mé hlavě, které ani nenastanou, protože tím fakt trápím jen a jen sama sebe a ještě mi to jen škodí. Takže pokud jste na tom podobně, přeju dost síly, zároveň to přeju i sobě, budu to potřebovat a bude to těžký, než na 100 % změním svůj mindset, ale teď víc než dřív vím, že musím a že to je pro mě fakt mega důležitý.
Mějte krásný víkend a zase někdy:)
Žádné komentáře