Nedávno mi jeden člověk řekl, že tyto moje Tér's diaries jsou fakt dost upřímný a já si pak nějak položila otázku, je to v pohodě? Není to možná až moc upřímný?
Jenže taková jsem, možná bohužel, ale jsem upřímná. Samozřejmě i tady mám nějaký filtr a nesděluji úplně všechno, ale nemám problém s tím říci, jak to ve skutečnosti je a něco tajit. Asi to je dost špatně, jelikož to lidi, hlavně v poslední době, občas zneužili. A pak na to dojedu já, ale já to v první chvíli ani nevnímám tak, že by toho mohli zneužít, protože podle sebe soudím ostatní a já nemám sebemenší důvod nějak zneužívat informace o lidech, protože prostě každého je jeho život jeho vlastní business. No, ale lidi takhle prostě neuvažují, jsou zlí a když je někdo v pohodě a spoko, tak mu chtějí jen uškodit. Tedy neříkám že vždy, ale dost často tomu tak je.
Za poslední cca tři měsíce jsem se hrozně naučila, fakt to bylo tak hrozně zvláštní období, kdy se staly nepříjemný věci, ať už na úrovni pracovní, ale i rodinný/osobní.
A fakt chápu ono "všechno zlý je pro něco dobrý", a doopravdy to tak je. I když mi někdy bylo fakt hrozně, brečela, nevěděla co se sebou, tak mi ty věci tak hrozně pomohly a zase se cítím silnější.
Momentálně se nacházím mentálně tam, kde jsem asi vždy chtěla být. Mám se fakt doopravdy ráda, jsem spoko sama se sebou, i když dělám chyby taky (ano, každý dělá chyby a je to v pořádku), tak jsem spoko i s tím, jak jsem a jak se chovám a myslím, že i vím jaká chci být a ne, co se týká nějakých vztahů a chování k druhým jak na úrovni pracovní, tak soukromé.
Co si budeme, pár lidí mi teď ukázalo, jak se určitě chovat nechci. Občas fakt nechápu, co dospělí dělají. Upřímně jsem si myslela, že jsem já ta malá holka, pitomá, co se neumí chovat, ale teď si myslím, že se nemám za co stydět a že co dokážou nějací dospělí, je směšný, až je to vlastně smutný.
Když se někdo k vám otočí zády, že jste se mu svěřovala v těžkém období? A i když jsem uznala že to mohlo být moc, omluvila se, udělala krásný gesto na omluvu, tak se stejně ten člověk obrátil totálně zády a ještě se k vám začal chovat strašně, že s vámi mluví, jak kdybyste byl úplný debil. V té době mě to fakt mrzelo. Teď jsem za to skutečně ráda, že tady ten filtr byl a prostě ten člověk kamarád nikdy být neměl:)
Nebo že lidi roznáší něco, o čem ani neví, zda je pravda? Nejsmutnější, že taková ta potrefená husa, která by měla koukat na sebe. No co budeme, jsem ráda, že se mi určitý věci staly, protože za ty poslední tři měsíce jsem dospěla ještě víc a můžu říct, že jsem se stala zase o něco lepším člověkem, minimálně sama pro sebe. Teď určitě nechci aby to znělo že jsem kdo ví co, a jak chytrá nejsem a blabla, vůbec! Ale kdo mě zná, tak ví, ale prostě jak říkám, já jsem teď jen zpětně tak hrozně ráda, že jsem se na tom nějak dokázala přiučit tak, aby mi to jen pomohlo. A rozhodně neříkám, že jsem něco neudělala špatně, udělala, ale všeho co jsem si byla vědoma, jsem se třeba viz výše i omluvila a rozhodně i ponaučená.
Popravdě si i víc teď cením lidí kolem sebe a dřív jsem je možná brala i jako samozřejmost, což už nikdy dělat nebudu. A totálně #blessed za ty skvělý lidi, co kolem sebe mám.
No jsem vlastně fakt ráda za ten progres, jelikož v červenci jsem měla skoro vyhoření a necítila se fakt dobře až do nedávna. A jsem hrozně ráda, že jsem si sama uměla ty věci uvědomit a srovnat ve své hlavě bez jakékoliv pomoci (max kamarádů) a o to je to celý lepší.
Řekla jsem si, že cokoliv bude ovlivňovat moje štěstí a mentální pohodu, tak z mého života půjde, nebo to nějak prostě změním tak, aby to bylo okay, protože proč bych měla trpět a mít se špatně.
Tak doufám, že se taky máte fajn a prostě nezapomeňte, že to je o vás a vy si i určujete, jak se cítíte. Prostě buďte v tomhle sobečtí a myslete na sebe a své štěstí, je to to nejdůležitější a nezapomeňte, že nikdo vás soudit nemůže, pouze vy sami sebe.
Žádné komentáře