Nějak jsem dostala chuť se vypsat. Popravdě mám takovou dost zvláštní náladu dneska. Ani nevím, zda to, co budu psát, bude dávat smysl, ale tak uvidíme.
Myslím, že to po sobě ani nebudu číst. I když bych měla, moje čj někdy dost pokulhává. Možná ani ne moje Čj, jako ty přelety. Píšu rychle a přiklepávám se v každém druhém slově.
No ale nebudu tu okecávat to, jak blbě píšu.
Ani sama nevím, proč jsem začala psát, protože mi přijde, že nemám o čem, ale tak nějak cítím, že se potřebuju vypsat, s tím rozdílem, že si tady ty moje vnitřní výlevy přečte pár desítek lidí. Nebo to bude mít zase hrozný úspěch a těch desítek bude víc.
Tento víkend jsem se nějak rozhodla trochu pozměnit to, jak žiju. Žádné radikální změny, jen víc cvičit, více číst, přečetla jsem za víkend knížku a jen z toho jsem měla hrozně super pocit! Popravdě musím říct, že z knížky samotné jsem měla pocit zvláštní, jelikož skončila dost zvláštně, ale tyhle seberozvojový knížky mě dost baví. Potřebuju je. Sice nevím, zda knížky pomůžou, ale musím změnit svůj pohled na svět, nebo spíš na samu sebe.
Už mě to docela dost dohání a nelíbí se mi to, a asi potřebuju takové to prvotní nakopnutí, jak to vlastně udělat, protože sama to asi nedám, vždy sklouznu k tomu stejnému koloběhu sebepodceňování a strachu.
A asi nejvíc mě to tíží v práci, že se bojím, že tam bude chyba, že se podceňuju, že mi to nepůjde, nejde atd..A ono pak třeba fakt nejde, protože si to takhle nandám do hlavy, že se to stane skutečnosti.
Pak si přečtu nějakou super dobrou knížku, kdy jsem nemotivovaná jak blázen, jak budu hrozně skvělá, a zase do tohle spadnu.
Zajímalo by mě, zda to takhle taky někdo má?
Rozhodně já s tím ale bojovat chci, protože když mám tu druhou, dobrou náladu, tak si říkám, že jsem dost věcí ve svém životě dokázala, že to není úplně k zahození a sama se brzdím, aby to bylo lepší a lepší, a to je hrozná škoda, ne?!
Takže o víkendu jsem šla na procházku, cvičila, jela na kole (posledních 5 let třeba jsem na tom neseděla), sebevzdělávala se, dneska ráno před prací si taky zacvičila.
A vlastně je mi i hrozně líto, že jsem tohle nedělala a byla na to líná, nebo jen měla v hlavě idiota kluka z Anglie, který mě tak ve všem podcenil, jak nesportuju a jak nemám žádnou vášeň atd, že jsem tomu uvěřila?
Přitom jsem docela sportovní typ, vždycky mě to hrozně bavilo. Žádnému sportu jsem se sice nikdy výhradně nevěnovala, za to ale když jsem na něco "sáhla", tak mi to šlo.
Je hrozný, jak vám jedna toxická bytost umí takhle sáhnout do hlavy a ovlivnit vás.
Což je další můj problém. Řekla bych že tenhle svůj přístup a výběr chlapů jsou asi dva zásadní, ale snad jediné problémy, co mě fakt tíží a hrozně otravují život.
Musím se naučit být míň povrchní a nevybírat si pouze na základě vzhledu, protože si vždycky najdu nějakého debila, výjimkou tomu není ani ten před kolika, 3 týdny?, se kterým nikdy nic nebude, protože asi mě tohle "drama" který mě neskutečně vyčerpává, nebaví a trápí asi přitahuje nebo nevím.
No, už toho mám docela dost, nebaví mě to, tak snad najdu to svoje první nakopnutí a změní se to, nebude to chvilková záležitost, to je jasný.
Nemyslete si, jinak jsem veselý člověk, ale mám tyhle nálady a uvědomění tak 2 do měsíce minimálně, kdy bych se takhle šíleně vypisovala z toho, jak na nic mi jen, jen tady to dělám poprvé, a proč vlastně ne že jo. Ostatní lidi baví dramata jiných, tak alespoň vám ozvláštním den, a nebo to třeba taky budete tak mít a "pochopíte to".
Takže tak a já se jdu koukat na film, vypsáno, úloha splněna, dobrou.
Žádné komentáře